Svůj vlastní lesní kroužek plný nadšených dětí a spokojených rodičů! Podařilo se mi skloubit několik mých vášní dohromady: přírodu, focení, bádání a práci s dětmi, a to vše proměnit v projekt, který mě naplňuje, aniž by pohlcoval všechen můj volný čas a příliš zasahoval do mé práce a chodu rodiny!

Vždycky jsem chtěla učit, ale jen tak trošku pro radost, protože řekněme si upřímně, každý den bych to dělat nemohla, a tak to každý den nedělám! Proč? Potřebuji střídat činnosti, aktivitu vystřídat klidem, práci s lidmi prací o samotě.

Co? Hry na ven pro rodiče s dětmi, environmentální a badatelské programy, on-line kurzy pro rodiny s dětmi, questy, dříve především ve spolupráci s vzdělávacím centrem Tereza v rámci programu „Jděte ven!“ a nyní prostě jen tak na sebe, pro sebe a především pro vás.

Je to moje práce i vášeň. V klidu si hraju se zdánlivě prázdnými zkumavkami a v mikroskopu pozoruji krásu mikrosvěta. Není to jen růžová práce, pokusy víc nevychází, než vychází, dead-liny, psaní grantů, publikací, ale na frustraci a syndrom vyhoření jsem našla lék! Jaký? No přece můj lesní kroužek, učení venku, tvoření a psaní! 🙂

Na své cestě od jednostranné práce za novým stylem života obohaceným o svůj fungující lesní kroužek jsem musela nabrat hodně odvahy, sebevědomí a zkušeností!

Jako dnes si pomatuji celé dny strávené v laborce při práci na svém doktorském výzkumu na Přírodovědecké fakultě. Bavilo mě to! Ale zažívala jsem snad více pocity frustrace, netrpělivosti a někdy i touhu s tím praštit. Čím dál tím víc jsem si pohrávala s myšlenkou jít učit a věnovat se tak své další vášni. Jenže při představě práce ve škole na full-time jsem do budoucna tušila frustraci i tam. Chtělo to prostě skloubit obě věci dohromady! Nakonec to na chvíli vyřešil…

Ale jen na chvíli! Samozřejmě i moje děti se pro mě staly mou vášní. Ale co si budeme povídat, po třech letech přebalování, houpání, nošení, paci paci, vzdorů…a do toho práce na obhájení své disertační práce, kterou jsem před odchodem na MD nestihla ani sepsat, mi už i na té mateřské začalo hrabat…Komu ne?

A to nejlépe při práci s dětma, těch mých nebylo dost! A tak jsem dostala nápad! Založím si svůj vlastní přírodovědný kroužek! Vždyť miluju děti, přírodu, bádání, focení a ráda učím! No a tohle všechno budu moci dělat!

Nevěřila jsem si! Nevěděla jsem, jak začít! Zvládnu to i se svými dětmi? Zvládnou ony, že na chvíli nebudou samy středobodem mého vesmíru? Měla jsem utkvělou představu o tom, že nejdříve budu muset asi tak rok pracovat na portfoliu přírodovědných programů a pak se teprve o něco pokusit. První krok jsem ale udělala, konečně jsem vyslala své přání s celkem jasnou představou o tom, jak by to mělo vypadat….

„Náhodou“ jsem natrefila na letáček jednoho rodinného centra s pozváním na kurz "Montessori pro rodiče". Montessori? To už jsem někdy slyšela! Jasnou představu, o co jde, jsem neměla, ale touha po tom na chvíli utéct z každodenního kolotoče na přednášku pro mě byla jak pozvánka do ráje! 🙂
Kurz byl skvělý a úplně mě nadchnul. Na jeho konci jsem jen tak na půl pusy vypustila před lektorkou nápad, že bych také chtěla svůj kroužek. Nápad zvedl v rodinném centru vlnu nadšení a všichni mě moc podpořili, za což jim patří VELKÝ DÍK! Bylo to v prosinci 2016 a v lednu 2017 jsem již kráčela se svými dvěma malými dětmi vstříc lesu a novým dobrodružstvím. Byl jsem nervózní a zvědavá, kolik rodin na první kroužek dorazí!

Kamarádka se svým zrovna spícím dítětem v kočárku usoudila, že to asi nebude nic pro ni, protože skákat jako veverka se jí nechce. A pak sousedka se svými synky, z nichž jednomu byly tři roky a druhému asi tři měsíce. Show mohla začít! Pomatuji si, že tenkrát bylo asi -15 C a nějaká kolemjdoucí paní mě sprdla za to, že moje dítě nemá rukavičky! Ale zkuste sebrat ze země ořech v palčákách! 🙂
Na můj druhý kroužek dorazilo o poznání více rodin a některé chodí dodnes! Světe div se, děti byly nadšené a rodiče spokojeně chrochtali blahem! Byl to slibný začátek mé nové dobrodružné cesty plné objevů, omylů, vzestupů i pádů.

Kroužek běžel, děti rostly, začaly chodit do školky a poté i do školy. Spolu s mými vlastními i kroužkovými dětmi rostla i úroveň a náplň přírodovědecých programů. Začala jsem znovu pracovat ve vědě a také spolupracovat s mateřskými a základními školami, a to především s dětmi a pedagogy z MŠ Hvězdička na Praze 12 a ze ZŠ Angel na Praze 12. Všem patří můj velký dík.

A jak je to teď? Po delší Covidové odmlce, kdy jsem své programy prakticky nabízet nemohla, jsem připravná poznat spoustu dalších dětí a jejich průvodců, ať už rodičů, nebo učitelů z MŠ a ZŠ.

Můj lesní kroužek frčí už 5. rokem a v září 2021 jsem otevřela dvě nové skupinky pro rodiny s dětmi od 2-4 let. Zase začínám na novo, pěkně od batolat 🙂 Vždyt stará garda, s kterou se chystám stále scházet jednou za měsíc, už chodí do školy.

No a stále bádám, když nejsem v lese, nebo s rodinkou, najdete mě většinou v Biocevu ve Vestci, kde pronikám do tajemného světa virů. Od jara 2021 navíc přednáším studentům učitelství na Přírodovědecké fakultě Základy virologie pro učitele. Spolupracovat s budoucími učiteli mě rovněž těší a naplňuje a je to pro mě další velká zkušenost. 

Ten vám věnuji jako maminka, která ví, jak je někdy těžké dostat na výletech děti z bodu A do bodu B, když je tak bolí nožičky...Najdete ho tady. 

...které jsou prozatím buď v počítači (ale ještě si nenašly cestičku na web), nebo pouze v mojí hlavě (a některé ani tam ne 🙂