Obyčejně neobyčejné výlety do přírody…

…nejen v době „koronavirové“!

Karanténa! Co to pro nás znamená?

  • Nemůžeme do restaurace, nákupních center a jiných vymožeností, bez kterých se naštěstí celkem obejdeme. TEDY NEVADÍ!
  • Nemůžeme na boulder, do aquparku, do ZOO, ani na hřiště… TO DÁME!
  • Nemůžeme se scházet s přáteli, nemůžu pořádat svůj lesní kroužek, nemůžeme jet k babičce a dědovi do Litovle, protože je, jako na potvoru, uzavřená! STÝSKÁ SE NÁM! A TĚŠÍME SE!
  • Nemůžeme na kroužky, do školky, do školy, ale zato máme celkem slušný balíček úkolů…UF

NEMŮŽEME, NEMŮŽEME, NEMŮŽEME…

Ale je tady i spousta věcí, které stále, díky Bohu MŮŽEME!

  • MŮŽEME být více spolu, více si povídat, hrát si, učit se nové věci, bádat a tvořit!
  • MŮŽEME meditovat, relaxovat, přemýšlet a odpočívat!
  • MŮŽEME déle spát a vyspinkat se do růžova!
  • A o čem chci dnes psát především…

„MŮŽEME ZATÍM STÁLE CHODIT VEN DO PŘÍRODY!“

Má to ale svá pravidla:

Měli bychom respektovat, co nemůžeme 🙂 a to, že na veřejnosti a všech dalších místech, kde chodí lidi, je potřeba nosit roušku přes ústa a nos, abychom neohrozili naše spoluobčany.

Jenže řekněme si upřímně, rouška na některých malých čumáčkách moc nedrží a strašně šimrá…

„A tak se snažíme vybírat výlety tak, abychom nepotkali „ani nohu“ a abychom si mohli, když je „vzduch úplně čistý“, roušku sundat!“

To by mělo být v pořádku, jak vyplývá i z některých rozhovorů s odborníky!

I tak ji máme ale stále v pohotovosti pro případ, že bychom někoho potkali!

A jak tedy výlety vybíráme?

A to v podstatě nejen v době „koronavirové“?

  • Jezdíme autem na výlety za Prahu. Vzhledem k domácí škole a tedy omezenému času vybíráme výlety do 20 až 30 minut jízdy autem. Koukneme do mapy a tam, kde se zelená úplně obyčejný les, nejlépe protkaný potůčkem, popř. je tam značená studánka, či skalka, tam JEDEME!

„Taková obyčejně neobyčejná místa mají své kouzlo, děti se tam  krásně zabaví a přitom jsou to místa, kam chodí skutečně minimum lidí.“

  • Chodíme pěšky do přírody kousek od našeho bydliště. Po cestě do divočiny i zpět samozřejmě nosíme roušku! Pak si zalezeme někam do porostu, kde potkáme maximálně srnu a zajíce a užíváme svobody a čerstvého vzduchu. Tvoříme, malujeme, učíme se, děláme si průlezky z popadaných stromů, stavíme domečky pro skřítky, bádáme, tvoříme…ale o tom zase někdy příště!

Takže závěrem! Dokud můžeme chodit do přírody, HOUBY ZLE! 🙂

Katka z lesa

Mou vášní i darem je proměnit jakékoli přírodovědné téma v zábavný badatelský učební program venku a přizpůsobit ho potřebám klientů. Provázím děti, jejich rodiče i učitele na radostné a dobrodružné cestě za poznáním přírody v přírodě. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.